Kavárna Air cafe Brno

Při pohledu do tváří mladých kluků v leteckých uniformách na letištích “kdesi v Anglii” za války mě neustále pronásleduje otázka , kdo vlastně byli ti “vzdušní donKichoti”, kteří se s takovou samo-zřejmostí postavili nepříteli a se stejnou samozřejmostí položili svůj život za svobodu naší země? Ve skutečnosti se ale pod touto uhlazenou frází - “položili svůj život” skrývalo nezměrné utrpení v podobě uhoření za živa, utonutí v ledovém moři, roztrhnání v dešti bomb, pomalé umírání v záchraném člunu uprostřed Severního moře - bezmoc , hlad , vyčerpání... Odešli bojovat jako první a po dlouhých šesti letech bojů se mohli vrátit domů jako poslední... Je-jich hroby jsou rozesety po celé Evropě, Africe, ale i ostrovech v Atlantiku, Karibiku, Severním moři, či Kanadě. Proto všichni tihle kluci utekli z Československa, aby někde na konci Evropy umírali? Od dětství mě neustále pronásledovala myšlenka, jak se jim odvěčit , jak jim poděkovat, jak je při-pomínat. Na ně se přece nesmí nikdy zapomenout! Co je donutilo stát se leteckými esy? Potápět ponorky, bombardovat města? Utíkat ze zajateckých táborů? Stovky a stovky příběhů , jeden neuvěřitelnější než druhý. Vždyť už samotné názvy knih , které o nich vyšli jako např : “Jak se plaší smrt”, “Zbylo nás devět”, “Sestřelen”, “Gentlemani soumraku” hovoří přece jasně. Ano, byli to skuteční Hrdinové válečného nebe a teprve nápad otevřít kavárnu věnovanou jen a jen jim, mi dal na chvíli klid. Vzdáváme jim tímto svůj hold a vám všem, našim návštěvníkům, děkuje-me, že jste se zastavili a věnovali jim tichou vzpomínku. Ponořme se do jejich tmavomodrého světa a přejme si, ať jejich jména žijí na věky...